Rozhodl jsem podělit o tuhle historku z podsvětí portrétního fotografa, protože legrace je málo a mě to vždycky rozesměje, když si na tu prekérku vzpomenu.
Ke konci roku jsem se rozhodl zúžit mojí specializaci doopravdy na těsno. Věřím tomu, že se člověk má zlepšovat tam, kde nějakým způsobem exceluje a nemá plýtvat energií na věci, kde i přes vynaložené úsilí nedosahuje průměrnosti.
V mém případě jde o zacílení na portrétní fotografii. Nejsem v tomto oboru ještě Einstein, ale pracuji na tom. Krůček po krůčku. Není to dar, nebo spíš pouze dar. Je to mraky profocených, propocených hodin. Fůra energie.
Celý prosinec jsem dával dohromady nový web. Není to už pouhá prezentace fotografií, ale promyšlený akční materiál, který má aktivně lovit klienty, kteří potřebují portrétní fotografii.
Stránky by měly vyskakovat ve vyhledávačích, když někdo hledá, tak jak si myslím, že by hledat mohl. No a když už se jednou nový web otevře, mělo by být jasno.
Po 9 dnech fungování mi nový web přihrál prvního klienta a nikoho jiného než manažera z IBM. Nemohl jsem tomu věřit. Na mě to byl až příliš velký fofr. Že prý jsem mu vyskočil hned nahoře. Bezva.
Po 19 dnech provozu nových webových stránek se ozval kritický klient číslo tři. Na fotky spěchal a tak jsem se domluvili na tentýž den na 18 hodinu. Měl jsem celý den vyhrazený pouze na postprodukci. Když mám plánované dny ve studiu, tak si čas od času po ránu šlehnu sušené švestky. Je to výborná věc. Dokáže to člověka pěkně pročistit, jestli víte kam mířím.
Mám vyzkoušeno, že to začíná fungovat tak zhruba 8 hodin od polknutí. Snídám kolem 9 a fotoseance měla začít v 18 hodin, takže načasování perfektní.
Měli jsme za sebou první sérii snímků a vše probíhalo tak, jak mělo. Postupoval jsem klidně, ale rychle. Atmosféra výborná. První outfit jsme měli za sebou. Připravil jsem nové svícení. Výměna košile. Teď bez kravaty a méně formálně.
No a najednou někdo zatáhl za špunt. Znáte to, jak sedíte ve vaně a taháte za ten řetízek u špuntu a ono to začne dělat takový ten zvuk, tesně před tím, než se to celé vyleje. Tak to se mi odehrávalo v břiše.
Nestihl jsem říct nic jiného než “musíííím” a zmizel jsem propotit prkýnko. Nemáme to tam zvukotěsně, takže jsem byl moc rád, že jsem onehdá fotil chlapa a ne křehkou ženštinu.
Od klienta jsem dostal krásnou referenci…
“Profesionální a lidský přístup. Takto bych asi nejlépe zhodnotil spolupráci s panem Lavrenčíkem. Již nyní se těším na další spolupráci a vřele doporučuji! :)”
Fotky se povedly, klient byl spokojený a vy na sobě dřete ať dokážete udělat kvalitní portrét i když vám káko líže trenky :))